Moje nová postel. Jen její doprava byla velká legrace, kterou jsem si užila nejen já, ale i moje drahá sestra. Jak začínají vypravěči:
"Takhle nějak to bylo: Když jsme přijely do externího skladu na Zličíně, pán se nutně divil, že jsme na místě jen s Felicií. Hrdě jsme ho ujistily, že tam nacpeme všechno, co si usmyslíme. Po sklopení tří ze čtyř možných sedadel jsme do interiéru auta nacpali (za pánovi pomoci) bednu s dřevěným obsahem. Matraci jsme tam nenarvali, tak ji pán přilepil na střechu izolepou, protože gumové popruhy nebyly dostatečnou zárukou, že se matrace na střeše udrží. Nešly dovřít dveře od kufru, tak jsme je přivázali gumicukem a Jiskra si sedla na složené sedadlo a přivázala se na dva pásy. Postel i my jsme byly naložené a mohlo se vyrazit. Ze Zličína domů jsme jela maximálně 60 km/hod. Z této rychlosti jsme musela slevit, protože po chvíli jsem si všimla, že se mi matrace poněkud odlepuje od střechy a nechtěla jsem ji ztratit. Domů jsme dojely v pohodě a postýlku jsme složily do bezpečí, kde teď čeká až se postěhuje dál. Už se to blíží:-))
Žádné komentáře:
Okomentovat