365_2 - den 31. - V zajetí ledu

Ráno se člověk probudí a najednou zjistí, že je venku úplně bílo. Situace by se dala popsat jako bílá, bílá, bílá, bílá, komu by se nelíbila.....

365_2 - den 30. - Berušky na horách II.

 Cesta z Olešnice na Jurášku a naše dopolední procházka.

 Sněžná děla na sjezdovce u chaty.

Poslední dokumentační pohled na místo našeho možného budoucího soustředění nad tancem a divadlem.

365_2 - den 29. - Berušky na horách

Berušky se rozhodly, že se vyrazí na výlet spojený s nácvikem Hostiny při korunovaci Elišky a Jana. Cestou do Olešnice jsme se stavili v Dobrušce.

 Malá procházka od naší chaty na Číhalku.

Pohled na osvětlenou sjezdovku přes rampouchy u našeho okna.
Sjezdovka v noci viděla, co ještě asi ne. Jak tam čtyři magoři tancují Huius memoria a k tomu deklamují text.

365_2 - den 28. - Pozdní host

 Po téměř dvou letech jsem se konečně vypravila na návštěvu k Sofii a cestou jsem našla pod Rajskou zahradou kout země téměř nedotčený.

Pohled na druhou stranu. Btw. u místního DDM jsem potkala jednoho klienta z Jahody a konečně vím, kde je ZŠ Generála Janouška:-()

365_2 - den 27. - Aida

Sraz s Káčou v Aida klubu a pohodové posezení nad točeným Primátorem.

365_2 - den 26. - Sugar - aneb někdo to rád horké

 Malé divadelní představení na motivy slavného filmu. Druhá polovina naprosto dokonalá a cenu za nejlepší výkon získává Dafné....

Aby to nebylo jen o roztomilé a hloupé blondýně, tak jeden "sugar" z podivadelního kavárenského posezení.

365_2 - den 25. - Lev, čarodějnice a skříň

 Vyprávění o tom, jak tři sociální pracovníci montovali tři hodiny skříň - aneb Pat a Mat v akci, jenže narozdíl od těch dvou chlapíků jsme to zvládli. Nyní nám zbývá jen smontovat nástavec. Skříň je po těch třech hodinách vyrovnaná, vyvážená a připravená k použití:-D

 Lev - lví podíl na likvidaci zbytků šunky od vánočního večírku má Kamila, která si to vzala domů a za pomoci svojí maminky vytvořila dva chody - brambory s hráškem, pórkem a šunkou a klasické šunkafleky. Všichni jsme si moc pochutnali a zbylo ještě na čtvrtek.....

Čarodějnice - to je jen moje maličkost na letošním Květinovém plese, kde jsem asi vykolejila Mirka tím, že jsem ho upozornila na jeho sklerózu a ještě jsem byla učesaná. Dobře jsem si zatancovala a ještě pokecala s ostatními. Jsem zkrátka úžasná a příšerná zároveň:-D
A navíc, kdo jiný než čarodějnice by se dostal z Karlova náměstí za 4 minuty na Nové Butovice:-D
Samochvála smrdí, tak se omlouvám, ale dnešní večer jsem si nadmíru užila:-P

365_2 - den 24. - Martin má narozeniny

Martin dostal od Karolíny k narozeninám krabici dortů všech možných chutí a barev. Byl tam medovník, míša řezy, ovocný dort a něco alá punčové řezy. Moc dobré.
Jinak jsme na to skoro tradičně zapoměli a tak budeme přát později...

365_2 - den 23. - Konec dobrý, všechno dobré

 Podkolenkové duo opět zasahuje. Evička zůstala u tradičních proužků a já jsem zašla k odvážným kárám.

Bez oplatků z Luhačovic nelze odjet. Takže letos nová příchuť na ozkoušení - perníkové oplatky.
Cesta domů byla doslova hororová. Ivo byl nejspíše velmi unavený, ale když jsem se na Vysočině probudila při podivném křiku a brždění, tak jsem měla dost nahnáno. Pořád se lepil na ostatní auta - hlavně ty před ním. Hrozně nadával, troubil a choval velmi odlišně od toho, na co jsem v jeho případě zvyklá. Chudák Eva tam jen seděla a kdyby mohla, tak hned vystoupí. No, zkrátka, já ho potkat, tak si říkám, že je to pirát silnic, kterého by měli zavřít za agresivní jízdu na sněhu a náledí. Do Prahy jsme ale dojeli asi za 3,5 hod, což je velmi dobrý čas.

365_2 - den 22. - Výlety slečny Běly, tentokráte do Luhačovic

 Ponožkové duo - černo-bílá Běla a černo-tyrkysová Evička (největší rušivé elementy a sabotéři celého kurzu - hlavně rozcvičky)

 V Luhačovicích si řekli, že už je nebaví mít jen venkovní bazén, tak ho vykopali a na jeho místě postavili krásnou plovárnu s bazénem, vířivkou, divokou vodou a bazénem na dělání vln a dalšími masážními veselostmi (trysky, bublinky a jiné radosti).

Co člověka naladí při trudné naládě - no přeci optimista.

365_2 - den 21. - Taneční hodiny pro starší a pokročilé

 K dnešnímu svátku jsme dostala řadu gratulací a taky jednu kytku, což se mi moc často nestává:-)))

Zahájení tanenčího semináře Luhačovice 2011. Vlevo taneční mistr a zbytek je tance chtivý dav.

365_2 - den 20. - Ten dělá to a ten zas tohle

 Jedni z prvních gratulantů k svátku se objevili v Jahodě. Na stole mi ležel dárek zabalený v originálním papíře i s dokonale napsaným jménem:-))

 Pavel byl překecán, aby udělal lasagne. Splnil i svoji výhružku, že budou jen masové. Bylo to moc dobré a moc jsem si pochutnala. Já chci taky umět vařit tak dobré lasagne...

Den otevřených dveří v Jahodě se nesl ve znamení nových cedulí, tak jsme se po vzoru streetů rozhodli, že chceme mít na ceduli svoje fotky. Janu napadlo, že by nám je mohly namalovat děti, tak se to zrealizovalo. Z přihlášených 9 podobizen od 3 autorů byly vybrány tři nejsympatičtejší (kupodivu se porota shodla na 1 kousku od každého autora) a zde je výsledek.

365_2 - den 19. - Kačerov

 První čtená zkouška na březnové vystoupení se uskutečnila u Evičky v knihovně - takhle vypadá Mariánské náměstí ve tmě (ač to bylo asi 17:00)

Pozdě večer pozvání na kačenu. Kdo by tušil, že to bude taková nóbl restaurace a dozví se, co znamená konfitovaná kachna:-))

365_2 - den 18. - Paříž, Paříž

Dnešní den v práci byl ve znamení sportovních soutěží, ale našel se čas i na skládání puzzlí. Stále se poreme s nebem a oblaky a je nám jasné, že se už nikdy neuvidíme s koncem písmene S.

365_2 - den 17. - Praha - zamlženo

 Pohled na pražskou kotlinu z Jinonic - v popředí bývalá Waltrovka, v pozadí zmizelá Praha - centrum a potom už jen Strahov a Žižkovská věž.

Mizející paneláky na Černém Mostě, postupně mlha snědla téměř celé okolí Jahody.

365_2 - den 16. - Raní ptáče dál doskáče......

 Svítání nad Vysočinou

 Památník kostce cukru v Dačicích

Boží muka na křižovatce - kdopak tam pod nimi asi leží - sebevrah, vrah, čarodějnice, upír ..... Možností je mnoho:-D

365_2 - den 15. - Klášterní tajemství

 Pohled na klášter skrz bránu od hrobky rodiny Dalbergů - zakladatelů poutního místa.

Tak divný název není v okolí nic výjimečného - jsou tam i Prostřední Vydří a tak.

365_2 - den 14. - Knihomolův ráj

Historická knihovna kláštera Kostelní Vydří.

365_2 - den 13. - Spiknutí v čajovně Daruma

Salhep v čajovně Daruma. Setkání Perunových berušek bylo hodně zásadní pro další vývoj. Jen čas ovšem ukáže, jak to dopadne....

365_2 - den 12. - Bela's diary

Už před začátkem nového roku mne začala trápit otázka, kam budu zapisovat svůj denní a týdenní program. Žádný diář mi nevyhovoval a tak jsem se začala bát, že si budu muset všechno zapisovat do obyčejného kalendáře. Naštěstí jsem dnes v jednom klasickém papírnictví na Štefánikově objevila něco, co bylo stvořeno pro mé potřeby. Tak jsem se pustila do díla a ejhle - mám diář. Navíc má zase záložku a gumičku a plastový obal. No, prostě paráda:-D

365_2 - den 11. - Počin dne

Za nejúspěšnější počin dnešního dne lze bezdiskuse považovat přidělání schránky přání a stížností, o které se snažíme už od konce minulého roku. Tentokrát se chopil kladiva Pavel. Nuže, milé děti, už si zase můžete stěžovat...

365_2 - den 10. - Jak jsem se zranila

 Rada pro dnešní den zní: Nenakopávat křeslo, když nemám na noze boty.
 Otázka pro dnešní den zní: Mám zlomený malíček nebo jen výron?

Nové jahodové kartičky, je jich jen malý balíček, ale jsou pěkné. Máme alespoň co dávat dětem.

365_2 - den 9. - Běla plesá na plese

 Prvně po dlouhé době namalovaná, učesaná, slušně oblečená a navíc bez velké bílé náplasti na obličeji.

 Výzdoba na mysliveském plese. Dominantní byla zelená a bílá.

Zase doma. V popředí můj milovaný batůžek a v něm nejen Bělinka lyžařka, ale i slušně oblečená dáma:-D

365_2 - den 8. - Jak jsem lyžovala a doplňovala energii

 Prvně v tomto roce na lyžovačce. Ještě, že mne Vítek vytáhl. Bylo sice dost mlhavo a chvíli nám i pršelo, ale jinak bylo málo lidí a žádné fronty na vleku. Tak jsem nalyžovala asi tři hodinky a jsem zatím spokojená.

Moje nenažranost nezná mezí. Na mysliveckém plese jsem tedy neodolala a dala si biftek i se sázeným vejcem. Jinak nás před odjezdem čekala veselá etuda na téma - rozbilo se nám auto. Nakonec nám bylo půjčeno od tety kamarádky a mohli jsme jet do Hutířova plesat.

365_2 - den 7. - Jak Pat a Mat kupovali postel

Moje nová postel. Jen její doprava byla velká legrace, kterou jsem si užila nejen já, ale i moje drahá sestra. Jak začínají vypravěči:
"Takhle nějak to bylo: Když jsme přijely do externího skladu na Zličíně, pán se nutně divil, že jsme na místě jen s Felicií. Hrdě jsme ho ujistily, že tam nacpeme všechno, co si usmyslíme. Po sklopení tří ze čtyř možných sedadel jsme do interiéru auta nacpali (za pánovi pomoci) bednu s dřevěným obsahem. Matraci jsme tam nenarvali, tak ji pán přilepil na střechu izolepou, protože gumové popruhy nebyly dostatečnou zárukou, že se matrace na střeše udrží. Nešly dovřít dveře od kufru, tak jsme je přivázali gumicukem a Jiskra si sedla na složené sedadlo a přivázala se na dva pásy. Postel i my jsme byly naložené a mohlo se vyrazit. Ze Zličína domů jsme jela maximálně 60 km/hod. Z této rychlosti jsme musela slevit, protože po chvíli jsem si všimla, že se mi matrace poněkud odlepuje od střechy a nechtěla jsem ji ztratit. Domů jsme dojely v pohodě a postýlku jsme složily do bezpečí, kde teď čeká až se postěhuje dál. Už se to blíží:-))

365_2 - den 6. - Brzké vstávání rozšiřuje obzory

 Opět ráno a já mířím do Motola. Je hrozné vstávat tak brzy, že vidím svítání:-)

Moderní umění v podání Pavla.