Po náročném úterku, kdy jsem si říkala, že děti jsou příšerky na druhou, přišla středa a s ní nečekaná návštěva v Klementinu - Káča s Eliškou.
Díky nim dvěma jsem se dostala do dobré nálady a po příjemné půl hodince a jedněch bolavých zádech (když jsem s Eliškou prošla chodbu od bufetu k vrátnici za ručičky) jsem se zase kamarádila se svým okolím:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat