Když mi Jana volala, že Gábina umřela, doufala jsem, že je to hrozně hloupý vtip, i když mi bylo jasné, že tyhle žerty se nedělají. Nechtěla jsem tomu uvěřit ani po hodině ani po dvou. Jediné, co se dalo udělat bylo jít s ostatními do hospody a tam společně zkoušet, jaké to je bez ní. Přesto si myslím, že každý z nás tajně doufal, že se otevřou dveře a tam bude stát Gábina a smát se nám. Určitě se smála, ale už jinde a každý si s ní připíjel alespoň na dálku.
Nevědět nic je moc těžké a s každou novou tváří, která přišla, přicházela stejná otázka - Co se stalo?
Nikdy bych si nemyslela, že zrovna ona bude ta první, která odejde tam, odkud není návratu.
Co říct? Děkuju za to, že jsi byla a že jsem měla možnost tě potkat, za to jaká jsi byla. Jednou se potkáme tam nahoře ve výčepu a dáme si zase pivko.
Žádné komentáře:
Okomentovat