Na začátku každého nového roku doufám, že bude lepší než ten minulý. Konec roku 2017 byl plný různých zvratů a ty se mě budou držet asi po celý rok 2018. Ale výzvám se má čelit, takže hurá do toho:-)
Výročí Draculy a obnovená premiéra muzikálu? To se nemůže obejít bez mojí maličkosti. Co říct víc. Bylo to mnohem lepší než v Hybernii. Vojtko se nesnažil překřičet svoje kolegyně a Andriana/Sandra uzpíval svůj part. Až na drobné výkyvy ve výkonu Lorraine (ale to bude jen moje lpění na původní adaptaci) to bylo velmi uspokojivé.
Já a Ja, která si pro tento večer vzala dovolenou od mateřských povinností.
Společná oslava Čarodějnic uskutečněná v Džagodě nebyla pro některé klienty úplně OK. Původní záměr být venku se kvůli počasí neuskutečnil a spojení dvou věkových skupin nebylo pro zcela šťastné. Nakonec jsme se přesunuli zpět do našeho klubu a po několika stopkách a dlouhých diskusí jsme přežili i koncert.
Disciplíny byly různorodé. Moje nej - házení netopýrů:-)
Opět v divadle Járy Cimrmana. Bylo to fajn a tentokrát se nám to povedlo bez problémů. Asi na nás působila naše šatna, kterou jsme měli tu čest sdílet s velikány:-)
Jarně uklizeno. Ještě nic moc nekvete, jen všechno pučí a čeká až odtaje sníh na Krkonoších a přestane tak studeně foukat.
Ani tento rok bych neměla uschnout. Ani jednomu z koledníků jsem neutekla a od O. mám i šlinc na stehně. Bezva:-)
A je to tu. Máma upekla mazanec a brzy ráno se vyrazilo směr chalupa s autem plným lidí a věcí.
Vymrzlý barák, relativně modré nebe a studený vítr z hor. Těšíme se na sníh:-)
Pátek po párty. Ráno jsem spala, potom jela pro látky a kafe a nakonec jsem pěšky došla z Helichovky až na Národní. Pak jsem zkusila metro a pak raději šla zase pěšky. Jsem to ale trubka. K tomu zněla známá mantra - už nebudu pít ty blbý panáky...